Deník táborníka.
Den třináctý.
Jako vopruz. Jsme museli normálně po sobě uklidit, ale naštěstí nám vedoucí pomohli, takže to bylo rychle hotové. Ještěže ráno nebyla rozcvička, to už bychom byli fakt vyřízený. Oběd byl zase vynikající, takže jsme na cestu měli plná břicha. Rozloučili jsme se s kamarády a vedoucími, někteří z nás dokonce brečeli. Ale nemusíme se bát, tábor bude i příští rok s těmi samými vedoucími a možná i dětmi, takže se můžeme opět setkat. Cesta autobusem nebyla ze začátku nic moc kvůli kolonám, ale pak už to šlo hladce.
Tímto se s naším táborem loučíme a za rok na shledanou.
P.S. Poslední fotky, které jsme ještě nezveřejnili, budou na Facebooku.