Poslední den

Deník táborníka.

Den třináctý.

Jako vopruz. Jsme museli normálně po sobě uklidit, ale naštěstí nám vedoucí pomohli, takže to bylo rychle hotové. Ještěže ráno nebyla rozcvička, to už bychom byli fakt vyřízený. Oběd byl zase vynikající, takže jsme na cestu měli plná břicha. Rozloučili jsme se s kamarády a vedoucími, někteří z nás dokonce brečeli. Ale nemusíme se bát, tábor bude i příští rok s těmi samými vedoucími a možná i dětmi, takže se můžeme opět setkat. Cesta autobusem nebyla ze začátku nic moc kvůli kolonám, ale pak už to šlo hladce.

Tímto se s naším táborem loučíme a za rok na shledanou.
P.S. Poslední fotky, které jsme ještě nezveřejnili, budou na Facebooku.

12. den

Deník táborníka.

Den dvanáctý.

 

Poslední den a počasí nám stále přeje. Při dnešním nástupu jsme dostali ceny za včerejší soutěže, které nám připravili padáčkáři. Byli tak úžasní, že nám dokonce nechali vyrobit medaile z perníku. Někteří z nás je hned snědli.

Od naší Jarušky, Jitušky a Lidušky jsme dostali jako oddíly dárečky, ze kterých jsme měli radost. Rodiče už takovou radost mít nebudou, protože to co jsme všechno dostali za celý tábor, si povezeme domu v pytlích. Od našich oddílových vedoucích jsme ještě dostali balíčky s dobrotami a diplomy, každý za něco jiného, protože jsme všichni unikát.

Pak už nastal čas balení. Je to takový zvláštní pocit po těch dnech, sice už se těšíme domů za rodinou, ale zároveň jsme smutní, protože se nám bude stýskat po kamarádech a po našich vedoucích. Nezbývá nic jiného, než že se sem vrátíme příští rok a zase si tu užijeme spoustu zábavy.

 

 

Deník vedoucího

 

Jsme vyřízení! Po všech těch dnech nás ti naši miláčkové úplně vyčerpali, že jedeme už jen na autopilota ze vší lásky a energie, kterou nás děti po celou dobu nabíjejí. Dnes musíme všechno zabalit, uklidit a připravit na předání tábora pro další turnus. Jsme ale rádi, za ten čas strávený s dětmi a ostatními vedoucími a všichni jsme se shodli na tom, že příští rok jedeme znovu, abychom se zase mohli starat o ty naše „vejlupky“. Těšíme se domu, ale bude se nám stýskat. Tak snad nás ty naše děti co tu byly, doprovodí i příští rok, protože jsme si je za tu dobu moc oblíbili.

11. den

Den jedenáctý.

 

Konečně jsme měli celý den sluníčko a mohli jsme být venku. Ráno jsme hráli celotáborovou hru Alibaba a čtyři loupežníci.

Odpoledne k nám přijeli paraglidisti a řekli nám vše o tom, co tento sport obnáší. Dověděli jsme se o vzniku a historii tohoto sportu. Řekli nám, kde všude se může létat, za jakých podmínek, jaké soutěže se pořádají v tomto sportu. Popsali nám všední problémy, které se vážou k letu, jako je potřeba jíst, pít, ale i potřeba si odskočit. Někteří jsou totiž ve vzduchu i dvanáct hodin v kuse.

Po přednášce nás všechny nechali si vyzkoušet, jak se sedí v sedačce pro padáčkáře, což se nám líbilo a někteří šli i dvakrát.

Poté jsme se přesunuli na louku a někteří z nás si vyzkoušeli start ze země s padákem. Menší zůstali  vpovzdálí, aby nám neuletěli. Ti co si to ale vyzkoušeli, zjistili, že je to pěkná makačka.

Po večeři jsme měli možnost si vyrobit vlastní menší padák z látky, která se na výrobu padáku skutečně používá. A na závěr dne si pro nás připravili soutěž, která byla tvořena ze stejných disciplín, jako skutečné soutěže pro padáčkáře. Nakonec jsme  všichni získali průkaz pilota se základním výcvikem.